BETWEEN II WORLDS
Rob Stern / Beata a Daniel Vágnerovi
Výstava proběhla jako oficiální součást IGS 2024.
Mezi dvěma světy.
Jsme na místě, které je pro některé jen budovou, pro jiné je však něčím výjimečným, posvátným.
Na místě, kam jedni přicházejí obdivovat starobylou architekturu, zatímco jiní hledají setkání s Bohem.
Na místě, kde někteří najdou čas na rozjímání, zatímco jiní na modlitbu.
Na místě, kde jsme vytvořili prostor pro setkávání.
Mezi dvěma světy.
Především sklářskými. Protože stejný materiál, kterým je sklo, je využíván zcela odlišným způsobem.
Robert Stern pracuje se sklem "za tepla", zpracovává ho, dalo by se říci, aniž by se jej přímo dotkl. S pomocí nástrojů formuje jedinečné objekty z horké, "živé" hmoty. Nemá mnoho času, sklo nemá rádo čekání – v tomto stavu vyžaduje jistou ruku, bystré oko, neobyčejnou koordinaci a znalosti, protože za okamžik přestane být tvárné, ztuhne, a pokud se příliš ochladí, praskne. Musí ho znovu zahřát nebo pomalu chladit. Otřít pot z čela a nabrat další dávku na píšťalu.
Beata a Daniel čas mají. Sklo zpracované za studena pomocí broušení vyžaduje trpělivost, soustředění a pevnou ruku. Některé objekty procházejí jedním, druhým, třetím stupněm…
Obě techniky (a stejně tak všechny ostatní, kterých je nespočet) vyžadují znalosti, trpělivost
a vytrvalost. Každý z nich prostřednictvím umění vyjadřuje emoce, a prostřednictvím barvy dává
Využívá jeho optické možnosti. Hraje si s jeho povrchem, který může být dokonale hladký a lesklý, ale také drsný a matný. Žádný jiný materiál nenabízí tolik možností, a přestože je práce s ním nákladná, každý, kdo to dělá, ví, že to stojí za to. Jeho krása a křehkost jsou jako naše životy a často nám připomínají pomíjivost hmotných věcí, jejich zničení a naše vlastní pomíjení.
Mezi dvěma světy najdeme jedno centrum, kde se můžeme setkat a místo hádek nalézt společné body. Podstata je jedna, pravda je jedna, i když se vše okolo může lišit. Cílem umění je spojovat. Spojujeme tedy svět sakrální se světem světským. Protože stejně jako člověk živí tělo, aby mohl žít, měl by živit i duši, aby mohl žít naplno. Její potravou je vědění, víra a umění. Nechceme vést diskusi o té druhé – je to osobní téma, o umění však mluvit chceme, ale jak je známo, krása je v očích pozorovatele. Některé věci nelze vnímat černobíle. Ve světě není nic černé ani bílé.
Přinášíme vám emoce, které jsou uzavřené ve skleněných objektech. Nejdůležitější je, aby toto místo a tyto objekty v člověk vyvolaly nějakou reakci. Aby vyvolaly emoce, probudily představivost, daly podnět k přemýšlení.
Dialog může probíhat ve dvou různých jazycích. Stačí jen chtít porozumět druhé osobě. Nemusíme přebírat její názory a postoje. Můžeme se však od sebe navzájem mnoho naučit.
I když žijeme na opačných koncích světa, můžeme se setkat a stát vedle sebe, spolu.
Naše tady a teď je jen okamžikem, zlomkem sekundy, zábleskem ve vesmíru a "v geologickém měřítku žije člověk jako motýl - jednodenní tvor".
(Stanislaw Lem, polský spisovatel, filozof, futurolog)
Využití tohoto krátkého času by mělo být pro nás nejvyšší prioritou. Neztrácejme jej hádkami a přetahováním se o to, kdo má pravdu. Buďme k sobě a k druhým otevření.
Mezi dvěma světy je prostor pro rozhovor, pro navázání přátelství, pro spojování dokonce i protikladů.
Hudební doprovod Jana Vébrová, Petr Tichý
kostel Nanebevzetí Panny Marie Nový Bor
/ foto Matyáš Gál